Nadchněte své okolí do wargamingu

Máte doma armády precizně nabarvených figurek a police plné terénu, ale vaše herní doupě zeje prázdnotou? Spousta dlouholetých hráčů wargamingu řeší přesně tohle: chtějí sdílet svou vášeň s partnerem, dětmi nebo kamarády, ale narazí na neviditelnou zeď. Zvenku totiž může naše hobby působit jako uzavřený, komplikovaný svět plný „divných věcí“. Klíč k úspěchu - tedy natahání dalších hráčů ze svého okolí - ale není v nátlaku, nýbrž v citlivosti a chytře zvolené strategii. Pokud chcete své blízké skutečně nadchnout, zkontrolujte okolní modifikátory a hoďte si kostkou na charisma a důvtip..

Jednou takhle při barvení miniatur nás napadlo, jak by se nejlépe dal podat wargaming (a potažmo i barvení miniatur) našim nejbližším z rodiny nebo i třeba našim přátelům v okolí. Cest je samozřejmě mnoho, ale i přesto jsme se zamýšleli nad tím, jak by mohl vypadat takový "ideální manuál" pro "nábor" nových zájemců o hobby. Cílem je tedy nenásilně nalákat nové adepty do hry a k modelářskému stolu.

Berte tenhle článek trochu s rezervou, je z části úvahový, nicméně by mohl vnuknout alespoň zrnko inspirace pro rekrutování nových šťastlivců. Však konec konců čím více hráčů, tím lépe pro nás všechny, protože tu funguje jednoduchá rovnice "více hráčů = více zábavy". Nemusíte pronášet plamenné projevy, jako imperiální komisaři, nebo šeptat svůdné možnosti, jako vyznavači Slaaneshe. Někdy stačí si vyhlídnout člověka s podobnými koníčky či zájmy a jen zkusit naťuknout. Lavina se pak buď spustí sama, nebo ještě bude nějakou dobu dřímat.

Takže pro jistotu ještě jednou, berte článek s rezervou a nadhledem. Jde nám přeci jen o to jedno společné - bavit se.

Zeptejte se jednou a pozorně sledujte

Prvním krokem k úspěšnému „naverbování“ nového spoluhráče je prostý a upřímný dotaz. Zeptejte se svých blízkých – partnera, dětí či kamarádů – jestli by si s vámi nechtěli hru vyzkoušet. Teď ale přichází ten nejdůležitější moment: sledujte jejich okamžitou, neverbální reakci.

Podívejte se jim do očí a všímejte si výrazu tváře. Pokud uvidíte váhání, rozpaky nebo jasný nezájem, nepokračujte. Platí jednoduché pravidlo: pokud řeknou ne, netlačte na pilu. Nesnažte se je přemlouvat větami typu „zkusíme to jindy“ nebo „uvidíš, že tě to bude bavit“. Respektujte jejich prostor. Pokud ale zahlédnete jiskru zájmu nebo aspoň upřímnou ochotu to zkusit, můžete postoupit dál.

Analýza „hráčského podhoubí“

Než se pustíte do vysvětlování pravidel, zhodnoťte herní historii daného člověka. Předchozí zkušenost je totiž nejlepším ukazatelem toho, jak to dopadne. Ideálními kandidáty jsou:

Důležité je rozlišovat mezi tím, když někdo „nehraje hry“, a tím, když „nehraje zrovna naše hry“. I člověk, který si dá jen logickou hru nebo Candy Crush na mobilu, má v sobě základní herní instinkty. Pokud ale narazíte na někoho, kdo nemá vztah k žádné formě hraní – ani digitální, ani deskové – šance na úspěch u komplexního wargamingu je minimální a vaše úsilí by se pravděpodobně minulo účinkem.

Modelářství jako vstupní brána

Wargaming má dvě tváře: hraní a modelářskou tvorbu (hobby). Zatímco většina nováčků snáz přijme hotovou hru, u některých lidí může být vstupní branou právě štětec a barvy. Pokud máte ve svém okolí někoho kreativního, zručného a rád tvořícího, zkuste ho nejdřív nalákat na estetickou stránku věci. Nabídněte mu, ať nabarví jednu figurku.

Často se totiž stává, že jakmile člověk investuje čas do vytvoření „svého“ vojáčka, přirozeně spíše zatouží vidět ho v akci na bojišti. Háček přes barvy tak dokáže být někdy účinnější než háček přes kostky.

Začni v malém a pomalu přidávej

Ve wargamingu platí dvojnásob, že příliš mnoho na začátku škodí. Pokud nováčka rovnou postavíte před obrovskou armádu se stovkami modelů a tlustou knihou pravidel, spolehlivě ho vyděsíte a můžete se s ním rozloučit. Místo monumentálních bitev proto zvolte formát "skirmish", který slouží jako bezpečný můstek k dalšímu hraní.

Mezi osvědčené „vstupní hry“ patří:

Herní hatmatilka

Jako zkušení hráči si často neuvědomujeme, že mluvíme téměř cizím jazykem, krom toho, že Warhammer je primárně v angličtině. Pro nováčka je slang jasným signálem, že do komunity nepatří. Každý nesrozumitelný termín je další cihlou v bariéře, kterou mezi sebou stavíte.

Skutečným zabijákem zájmu je přetížení klíčovými slovy. Nezačínejte hru tím, že nováčkovi přečtete všech deset speciálních pravidel z jeho karty jednotky. Vystačte si se základními atributy a speciální schopnosti představujte postupně – vždy až ve chvíli, kdy je skutečně potřeba.

Role učitele vs. role vítěze

Při první hře musíte zcela potlačit své soutěživé ego. Vaším cílem není vyhrát, ale zajistit, aby si váš protihráč chtěl zahrát znovu. První tři až pět her berte jako investici, která vám může přinést deset let společného koníčku.

Nováčka musíte doslova hýčkat. Nechte ho dělat chyby, upozorněte ho na ně a klidně mu dopřejte vítězství díky vašemu „přehlédnutí“. I když je daný člověk přirozeně soutěživý, nejdřív ho musíte „vytrénovat“, aby ze hry mohl vzniknout férový zápas. Nejdřív ho vybudujte, teprve pak ho na bojišti skutečně srážejte.

Příběh, nebo kostky?

Lidi motivují různé podněty. Hráči orientovaní na mechaniku milují hody a statistiky, zatímco „příběhoví“ hráči chtějí vědět, proč jejich panáček bojuje. Pokud víte, že váš blízký miluje lore, zkuste strategii „postupného nakažení“ – nabídněte mu knihy nebo audioknihy (třeba z Black Library) ještě předtím, než ho posadíte ke stolu. Nebo pokud se jedná o hráče počítačových her, série Total War Warhammer přitáhla nejednoho hráče ke stolu. Něco jsme o tom i napsali.

Jak poznat, že jste uspěli?

To, jestli se „háček zasekl“, nepoznáte během házení kostkami, ale až v diskuzi po hře. Nikdy hru neukončujte rychlým sklizením figurek – vyhraďte si čas na společné zhodnocení. Soustřeďte se na to, co následuje po skončení hry.

Cesta je důležitější než konkrétní systém

Wargaming v rodinném kruhu je v první řadě o budování vztahu a sdílení společného času. Možná zjistíte, že váš blízký nikdy nebude sdílet vaši vášeň pro historické bitvy nebo kompetitivní turnajové hraní. V takovém případě musíte být ochotni ustoupit. Třeba budete nakonec hrát systém, který není vaší první volbou, ale stane se z něj „vaše společná hra“ – ta, díky které strávíte večery spolu u stolu místo u televize.

Jste ochotni obětovat svou oblíbenou hru pro šanci vybudovat skutečné a trvalé pouto s někým, koho máte rádi? Pokud ano, právě jste udělali první krok k tomu stát se skvělým herním mentorem.