Více než jen figurky: Jak Warhammer 40 000 léčí moderní mysl

Žijeme v éře nekonečného scrollování a notifikací, které nás trhají na kusy několikrát za hodinu. A zrovna v téhle době se ukazuje, že jeden z nejúčinnějších léků je paradoxně věc stará skoro čtyřicet let: sednout si ke stolu, vzít do ruky štětec a hodinu nebo dvě se věnovat kousku šedého plastu. Pro někoho zvenčí je to „hraní si s vojáčky". Pro psychology volného času je to čím dál zajímavější případová studie toho, jak si lidská mysl umí sama pomoct. Při čtení téhle studie jsme měli čím dál tím větší radost, protože nám tady věda naznačuje, že za barvením miniatur je něco více, než jen radost z tvoření.

Studie, která to bere vážně

Není to jen dojem nadšených hráčů. V roce 2025 vyšla v uznávaném odborném časopise Religions studie doktorky Tary B. M. Smithové z University of Sydney, která se šest měsíců věnovala čtrnácti aktivním barvířům Warhammeru 40,000. Sledovala je přes rozhovory i deníkové záznamy a ptala se na jednu konkrétní věc: dostávají se tihle lidé při barvení miniatur do stavu „flow" – a pokud ano, co to s nimi dělá?

Výsledek nebyl žádné překvapivé odhalení pro toho, kdo kdy strávil večer u palety s barvami – ale bylo fajn mít to konečně černé na bílém. Barvení miniatur podle studie skutečně funguje jako hluboká, meditativní praxe, která dokáže roztříštěnou pozornost poskládat zpátky dohromady. Ne díky nudě, ale díky soustředěné, fyzicky ukotvené práci rukou.

Zóna, kde se zastaví čas

Ústředním pojmem celé studie je stav „flow" – koncept, který popsal psycholog Mihaly Csikszentmihalyi jako naprosté ponoření se do činnosti, při kterém člověk ztrácí pojem o sobě i o čase kolem sebe. V dnešní společnosti posedlé měřením produktivity je tohle vzácný luxus. Mozek na chvíli přestane monitorovat stresory a sociální tlaky a čas se místo přímky stane něčím klouzavým a neurčitým.

Jeden z účastníků studie to popsal skoro až komicky. Jednou večer okolo desáté, poté co jeho protějšek šel spát, se pustil do „už jen jednoho detailu" – trochu unavený, s pocitem, že to bude na pět minut. Když příště vzhlédl od modelu, byly dvě hodiny ráno.

Podobný zážitek popsalo ve studii víc lidí – čas jako by se v tomhle stavu proměnil v bublinu, oddělenou od běžného života, ve které konečně nemusíte věnovat pozornost ničemu jinému než tomu, co se děje před vámi na hrotu štětce.

Jen vaše ruce a štětec

Z pohledu tzv. ztělesněné kognice (proudu psychologie, který zkoumá, jak moc naše myšlení závisí na fyzickém těle a jeho pohybech) je barvení miniatur fascinující proces. Štětec a model se v tu chvíli stávají skoro součástí nervové soustavy. Jeden z účastníků popsal rituál, který stav flow předchází: metodické namočení štětce, jeho otření o nohu (my osobně doporučujeme tepláky), kontrola hrotu – malá posloupnost pohybů, která tělo připraví na to, co přijde.

Na rozdíl od „lehkosti" digitální zábavy popisovali malíři spíš pocit tíže – jakési hyper-vědomí vlastního těla, které je v naprostém klidu, zatímco pracují jen jemné svaly ruky. A tahle fyzická přítomnost vytváří zásadní kontrast k digitálnímu světu: digitální úspěch existuje, jen dokud svítí monitor, zatímco namalovaný model je hmatatelný důkaz, že jste něco vytvořili – zůstává na poličce, i když počítač dávno spí.

Povznášející výzva

Aby se stav flow vůbec dostavil, potřebuje rovnováhu mezi dovedností a náročností úkolu. A tady je Warhammer skoro až podezřele dobře navržený – nabízí naprosto nekonečný prostor pro růst. Nejdřív se naučíte základní vrstvení barvy, pak přijde NMM (non-metallic metal – imitace kovového lesku bez použití jediné metalické barvy) nebo OSL (object source lighting – simulace světla vyzařujícího přímo z modelu, třeba ze zbraně nebo runy).

Kdežto v práci bývá stres spíš destruktivní, tady funguje přesně opačně. Jeden z účastníků poznamenal, že bez těchhle nových cílů by se v hobby cítil stagnující a nudil by se. Dobrovolné překonávání technických překážek se tak stává bezpečným cvičištěm – místo úzkosti přináší uspokojení, a sebedůvěru, kterou si člověk odnese i mimo malířský stůl.

Terapie barvami

Tohle je možná nejsilnější část celé studie. Malování miniatur podle výzkumu funguje jako účinná forma arteterapie, která dokáže utišit i fyzickou bolest – jeden z účastníků při soustředění na detaily modelu zcela zapomínal na svou chronickou bolest zad. Pro lidi bojující s úzkostí nebo depresí představuje bezpečný přístav, kde mají – na rozdíl od většiny každodenního života – plnou kontrolu nad procesem i výsledkem.

Temná stránka "plastového cracku"

Jako každý poctivý výzkum má i tenhle svou vyváženou druhou stranu. Kritik jménem Braxton Soderman ve své knize Against Flow upozorňuje, že firmy dokážou stav flow cíleně využívat k budování závislosti – a komunita kolem Warhammeru pro to má vlastní slangový pojem: „plastový crack", odkazující na neustálou potřebu nových nákupů, která vede k hromadám nerozbalených krabic, tzv. pile of shame.

Soderman jde ještě dál a tvrdí, že flow může fungovat jako jakési sedativum – způsob, jak moderní člověk snáší nepohodlné okolnosti svého života, aniž by se je pokoušel skutečně změnit. Tuhle hrozbu izolace ale ve Warhammeru zjevně vyvažuje silná komunita. Pro řadu účastníků studie – včetně jednoho, který díky hobby konečně navázal přátelství – se koníček stal přesně opačnou cestou: ne dál od lidí, ale k nim.

Duchovní rozměr: satira, ze které vzniká víra

Protože studie vyšla v rámci časopisu Religions, není velkým překvapením, že měla i kapitolu o duchovním rozměru. Ten nám ale stejně tak přišel zajímavý, protože ukazuje, jak barvení miniatur dokáže prosáknout do nejrůznějších částí života.

A ne, není to o uctívání bohů Chaosu v reálném světe.

Jedno z nejpřekvapivějších zjištění studie se týkalo náboženského přesahu hobby. Jeden z účastníků, praktikující mormon, používá své miniatury k vlastnímu hledání smyslu. Práci s plastem přirovnává k doslova "organizování hmoty" – něčemu, co mu připomíná, jak podle jeho víry Bůh organizoval a tvořil vesmír.

Zvlášť pozoruhodný je jeho popis toho, co sám nazývá „satirizováním satiry": Warhammer 40,000 je ve své podstatě satirou na náboženský dogmatismus a fanatismus, inspirovanou mimo jiné katolickou a anglikánskou ikonografií. On do ní ale vkládá mormonskou symboliku – aby skrze hru, která si dělá legraci z náboženské struktury moci, paradoxně prozkoumal a vyjádřil vlastní opravdovou víru.

Lekce z malého světa pro velký život

Studie ukazuje něco, co spousta hráčů dávno tuší, jen to nikdy nemělo vědecké razítko: v tichu u barvířského stolu jde najít klid, který nám digitální svět dost často odpírá. Není to jen hra. Je to nástroj pro duševní hygienu, který dovoluje na chvíli se odpojit, abychom se mohli znovu spojit sami se sebou. Skrze soustředěnou práci rukou se mysl vrací do přítomného okamžiku, kde se problémy světa na pár hodin zredukují na měřítko několika desítek milimetrů.